Co předcházelo zjevení Šrí Rámačandry

Rámačandra se zjevil v Ikšvákuově dynastii, a proto je znám jako Ikšváku Kuladhana. Kula znamená „dynastie“ a dhana znamená „majetek“ nebo „drahokam“. Je drahokamem Ikšvákuovy dynastie. Dašaratha (otec Rámačandry) byl velký bojovník, dokázal bojovat na deset stran najednou. Někdy ho povolal Indra, když probíhal boj s démony. Dašaratha se odebral na nebeské planety a bojoval s démony. Tito démony ovládali máju – uměli vytvořit tmu, expandovat se do různých podob atd. Dašaratha bojoval najednou v deseti směrech a když jste se na to dívali, vypadalo to jako kdyby tam bylo deset králů a deset vozů najednou. Daša znamená „deset“ a ratha znamená „vůz“. Proto se jmenoval Dašaratha. Byl známý tím, že bojoval na straně polobohů a čestných králů.

Dašaratha se oženil s Kaušaljou a té se narodila jediná dcera. Jmenovala se Šánti, neboli „klid“. Ale Dašaratha neměl klid, neboť měl jen jednu dceru a ta se provdá do jiné dynastie. Védský systém je, že když se žena vdá, patří potom do manželovy rodinné linie, gotry. Co se pak stane s Ikšvákuovou dynastii? Dašaratha si dělal velké starosti. Pak se oženil se Sumitrou. Kaušaljá měla aspoň dceru, ale Sumitrá neměla žádné dítě. Dašaratha stárnul. Vzdal se myšlenky plodit další dynastie. Jak stárnul, viděl, že někteří menší králové prováděli malé jadžni, a proto prováděl velké jadžni. Snažili se proslavit své jméno, protože očekávali, že po Dašarathově smrti se Kóšala roztříští. Království Kóšaly vzniklo kdysi dávno tam, čemu se dnes říká dalajlámova linie. Od severu Tibetu až k řece Gódávarí v Andhra Pradéši. To byla Kóšalá. Prakticky to byla celá Indie, ne demokratická Indie, ale védská Indie. Dašaratha se tedy obával, že se toto království roztříští na malé kousky a nějací amatéři se stanou vládci. Proto mu Vasištha poradil, aby šel do Kékaji. Toto království leželo přesně na hranici s Afghánistánem. Dnes se mu říká Sindh. Kaikéjí byla jediná dcera krále Kékaji (král se jmenoval jako toto království). Když Dašaratha přišel domluvit svatbu, Kékaja mu řekl: „Máš dvě královny a ani jedna nemá děti?“ Dašaratha odpověděl: „Nemyslím si, že budou mít děti, protože doteď žádné neměly. Také stárnu. Ony nebudou mít děti. Jenom Kaikéjí bude mít dítě.“ Kékaja řekl: „To je v pořádku, ale musíš to stvrdit písemně.“ Kšatrijské sňatky se řídím systémem kanjá-šulka. Šulka znamená „vůle“. Když se kšatrija ožení s kšatrijskou pannou, musí písemně stvrdit jaké majetky si bude moci užívat jako jeho manželka. To je kanjá-šulka – „vůle věna“. Dašaratha ve vůli napsal: „Kdokoliv se Kaikéjí narodí, získá království, i kdyby moje ostatní manželky měly později děti.“ Tato kanjá-šulka byla známa třem lidem. Samozřejmě teď to víme všichni, ale v té době to věděli jen tři lidé – Vasištha, Dašaratha a Kaikéja. Bylo to střežené tajemství, protože jinak by Dašaratha obviňovali: „Co to je? On dává svoje království mladší manželce.“ Proto byla tato kanjá-šulka držena v tajnosti. Ale během svatby, pod vlivem velké připoutanosti, prozradil Dašaratha manželce, že její syn bude vládnout zemi. Kaikéjí si to uchovala v srdci.

Jednou Vasištha poradil Dašarathovi, aby vykonal ašvamédha jadžňu. Řekl mu: „Jestli vykonáš ašvamédha jadžňu, přijdou osobně všichni polobozi, aby přijali obětiny.“ Jsou dva druhy obětování v rámci jadžni. Při prvním Agni vezme obětiny a předá je na patřičná místa. Při druhém se dévové osobně zjeví v obětní aréně. Zůstanou na nebi s otevřeným náručím a když se obětuje do ohně jejich jménem, výsledek jde přímo do jejich rukou a oni snědí obětinu přímo přede všemi. Tento druh oběti je považován za prvotřídní, protože dévové přišli osobně. Dašaratha měl vykonat ašvamédhu, ke které by přišli všichni dévové. Chtěl jim říci: „Své království máte jen díky mému bojování. Proč tedy nezařídíte pokračování mé dynastie a nedáte mi požehnání, abych mohl mít syna?“ To byl jeho plán.

Pro ašvamédha jadžňu se provedly rozsáhlé přípravy. Ašvamédha jadžňa znamená vybrat koně s určitými vlastnostmi. Za ocasem musí mít černé místo. Musí mít určité uši a nos, kopyta musí mít sklon 35o. V karma-kándě je celý popis. Je třeba najít takového koně a potom mu uvázat na hlavu zlatý list. Na tom listu je napsáno: „Tento kůň patří královi Dašarathovi, který koná ašvamédha jadžňu. Všichni proto dávejte štědré milodary. Kdokoliv tohoto koně zastaví, ten se musí utkat s Dašarathovou armádou.“ Tento kůň pak půjde kolem celého světa a jestli si ho nějaký král troufne zastavit, tak asi sto metrů za koněm následuje armáda složená z nejlepších bojovníků. Kdyby ji někdo porazil, vyslala by se další armáda. Takto by musel soupeř bojovat a dokázat, že je císař. Tak začala ašvamédha jadžňa. Kamkoliv přišel Dašarathův kůň, tam nikdo neprotestoval.

Mezitím přišel králův ministr Sumantra k Dašarathovi a řekl: „Pamatuji si, jak jednou Sanat Kumára přišel do našeho shromáždění, když jsi byl princ.“ Tehdy Dašaratha nebyl ženat a Sanat Kumára navštívil jeho otce Adžu a předpověděl mu: „Mahárádža Dašaratha se stane velmi slavným ve všech třech světech. Vykoná putra káméšti jadžňu, oběť pro získání syna. Při této oběti přijde jadžňa puruša, zosobnění ohně, dá mu sladkou rýži a jejím prostřednictvím Dašaratha získá jako syna Nejvyššího Pána.“ Toto předpověděl Sanat Kumára. Sumantra byl už velmi starý, ale najednou si na to vzpomněl. Přišel k Dašarathovi a řekl: „Děláš ašvamédhu, abys získal syna, ale Sanat Kumára ti řekl, abys dělal putra káméšti.“ Tak vznikl zmatek, která oběť se má konat. V Trétá juze se všude prováděly oběti. Pro hmotný prospěch, pro duchovní realizace, pro cokoliv, trétájam jadžato makhaih. Makha znamená oběť. Dašaratha byl zmaten. Šel do Vasišthova domu a poklonil se před ním: „Guru Mahárádži, vydali jsme 60% pokladnice a teď jsme se dozvěděli, že to není správná jadžňa, že je potřeba jiná jadžňa. Jak to mám udělat?“ Vasištha řekl: „Ach ano, už si na to také vzpomínám. Sanat Kumára to řekl. Není to moc nákladná oběť, ale puróhit, kněz, který koná jadžňu, musí být velmi zvláštní. To je ten problém. Tento muž nesměl do doby své svatby spatřit ženu a nesměl ani vědět, co je to žena. Taková velká osobnost musí vykonat tvoji putra káméšti jadžňu , abys dostal syna.“ Dašaratha řekl: „Musíš mi říci, kde je taková osoba.“ Vasištha byl chodící encyklopedie, protože žil tři životy se stejnou pamětí. Nikdo v tomto světě neví nic lépe než Vasištha. Vasištha řekl: „Ano, existuje taková osoba.“ Dašaratha řekl: „Kdo to je? Nikdy neviděl ženu a ani nevěděl, co to je žena, až do své svatby? Alespoň svoji matku mohl znát! Co to je za osobu, která neslyšela o ženě a narodila se?“

Vasištha mu pak vyprávěl příběh o Rišjašringovi, mudrci s rohy srnce, který koná oběti, mluví sanskritem, narodil se jedné transcendentální zlatému srně za prapodivných okolností a je tím pravým knězem, který může vykonat putra káméšti pro Mahárádže Dašaratha. Příchod Nejvyšší Osobnosti Božství Šrí Rámačandry není jednoduchá záležitost. Vše musí být dokonale připraveno, než se zjeví jadžňa puruša, který předá khír, ze kterého se zjeví Šrí Rámačandra. To vše je popsané ve Višnu Puráně.

Podle ATD

Přeložil Kášya dása
Editoval Jan Mareš

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.