Základní principy domácího vzdělávání ve vědomí Krišny

autorka: Arrudha deví dásí

Domácí vzdělávání by mělo být součástí životního stylu ve vědomí Krišny, ne že vědomí Krišny je jedním z aspektů domácího vzdělávání. Domácí vzdělávání by mělo být zaměřeno na životní styl ve vědomí Krišny. Měli bychom být inspirováni vychovat z našich dětí dobré oddané, než se jen soustředit na jejich studijní úspěchy. Knihy Šríly Prabhupády mají velkou hodnotu, a pokud založíme studijní osnovy na těchto knihách, akademický úspěch bude přirozeně následovat. Co tento životní styl ve vědomí Krišny pro děti znamená? Prabhupáda to vysvětluje velmi jednoduše: “Jednoduše následujte program starších, nechť se děti co nejvíce zapojují do běžného Krišny si vědomého programu, a když jdou ostatní za prací a obchodními záležitostmi, děti mohou mít vyučování.”

Celý příspěvek

Co předcházelo zjevení Šrí Rámačandry

Rámačandra se zjevil v Ikšvákuově dynastii, a proto je znám jako Ikšváku Kuladhana. Kula znamená „dynastie“ a dhana znamená „majetek“ nebo „drahokam“. Je drahokamem Ikšvákuovy dynastie. Dašaratha (otec Rámačandry) byl velký bojovník, dokázal bojovat na deset stran najednou. Někdy ho povolal Indra, když probíhal boj s démony. Dašaratha se odebral na nebeské planety a bojoval s démony. Tito démony ovládali máju – uměli vytvořit tmu, expandovat se do různých podob atd. Dašaratha bojoval najednou v deseti směrech a když jste se na to dívali, vypadalo to jako kdyby tam bylo deset králů a deset vozů najednou. Daša znamená „deset“ a ratha znamená „vůz“. Proto se jmenoval Dašaratha. Byl známý tím, že bojoval na straně polobohů a čestných králů.

Celý příspěvek

Rámovo dětství

Pán Rámačandra sestoupil na Zemi, vyrůstal a učil se lučištnictví v ášramu mudrce Vasišthy. Když začal první lekce, Vasištha řekl Dašarathovi, otci Rámy: „Nechci, abys byl tady, když se tvůj syn bude učit lučištnictví.“ Dašaratha řekl: „Je tradicí, že král přihlíží, jak syn drží luk.“ Vasištha řekl: „Ano, ale není tradice, že vytváříš děti ze sladké rýže.“ Tak sa Dašaratha vrátil zpátky a důvěrná výuka začala.

Celý příspěvek

O těhotenství

Jak jsem rozuměl, očekáváš krásné dítě a chceš ho vychovávat ve vědomí Krišny. V takovém případě by ses měla vystříhat všech kořeněných jídel po celou dobu, dokud bude dítě v lůně. Co se týče přirozeného narození dítěte, přirozený porod je možný, pokud se my sami chováme přirozeně. Pokud vím, těhotná žena by neměla jíst ostrá jídla, neměla by jezdit auty a neměla by nečinně vysedávat. Měla by se pohybovat a dělat nějakou tělesnou práci. To jsou obecná pravidla a pokyny, které jsem viděl dodržované v Indii. Tam probíhají porody přirozeně. Ale co se týče vaší země, zvláště situace žen, je to jiné. Nemohu říci přesně, co by se mělo dělat. Za těchto okolností je nejlepší poradit se s lékařem, tak, jak to ženy u vás dělají. Konec konců Krišna je svrchovaný vládce, a když budeš zachovávat přirozený způsob života a záviset na Krišnovi, všechno proběhne hladce a bez problémů.

-Šríla Praphupáda, dopis z 24.března 1969

O zdraví dětí

Ptáš se, zda máš brát děti k normálním lékařům, zabývajícím se klasickou medicínou. Proč ne? Je jasné, že se nemůžeme spoléhat na to, že si tito lékaři počínají vždy správně, ale co se dá dělat? Hlavní naší zásadou musí být jednat tak, aby to uspokojilo Krišnu. Pokud tedy tvé dítě potřebuje lékařskou péči, aby bylo zdravé a mohlo sloužit Krišnovi, potom je správné, aby tuto péči dostalo. Totéž platí o penězích, které ti dává stát. Proč by se neměly použít pro Krišnu? Jediná věc, které se musíš vyhnout, je podvádění úřadů neoprávněným požadováním těchto peněz. Tím bychom riskovali velmi dobrou pověst, jakou oddaní mají. Ale pokud nám chce vláda dávat poníze a potraviny, pak bychom to samozřejmě měli přijmout.

Šríla Prabhupáda, dopis z 27.listopadu 1971

Citová náklonnost k dětem

Není důvod, proč by rodiče neměli být ke svým dětem citově připoutaní, je to jedině přirozené. Avšak naše náklonnost není pouze citová. Nabízíme svým dětem ojedinělou příležitost naučit se žít velmi brzy s vědomím Krišny, abychom jim tak zajistili úspěch v životě, kterým je návrat zpátky k Bohu. To je skutečná náklonnost, to je má odpovědnost jako rodiče a zajistit, aby se mé dítě vrátilo zpátky k Bohu. Viděl jsem, že gurukula nabízí tuto příležitost víc než kterákoliv jiná škola. Myslím, že jsi moudrá dívka a že to tímto způsobem dokážeš vysvětlit i ostatním.

– Šríla Prabhupáda, dopis z 23.dubna 1973

Děti na přednáškách

Ohledně problémů s dětmi na přednáškách tě mohu informovat, že naše děti narozené rodičům vědomým si Krišny jsou vítány, a všichni rodiče vědomí si Krišny jsou vítáni a přál bych si stovky takových dětí. Očekáváme, že v budoucnosti změníme tvář celého světa, a ,dítě je otcem člověka`. V každém případě jsem viděl, že M. vychovává své dítě tak hezky, že ačkoliv navštěvuje mé přednášky každý den, dítě si hraje a nepláče. Stejně tak dítě L. nikdy nepláče a neruší programy. L. chodí na přednášky zásadně se svým dítětem, takže je vidět, že je na matce závislé. Jak se postarat o to, aby se dítě cítilo dobře a neplakalo? Dítě pláče pouze tehdy, když je mu něco nepříjemného. Zda se cítí dobře nebo ne, to záleží na pozornosti matky. Nejlepším řešením je tedy vychovávat naše malé děti tak, aby byly vždy spokojené, a na programech nerušily. Potom nebudou žádné stížnosti. Nelze však zavádět nějaká přesná pravidla, že na program mohou pouze větší děti, kterým už je sedm nebo osm let, a ostatní děti že tam nesmí. To není možné, a já žádné takové pravidlo neschválím. Naopak chci, aby dítě bylo vítáno hned od narození a mohlo naslouchat transcendentálním vibracím od samotného počátku svého života a tak se očistit. Je však samozřejmé, že se dětem nesmí dovolovat, aby rušily programy pláčem. Matky jsou zodpovědné za to, aby dětem bylo dobře a program nerušily.

– Šríla Prabhupáda, dopis z 26.srpna 1968

Důležitost vědomí Krišny od raného dětství

„Śrīla Jīva Gosvāmī v této souvislosti poznamenává, že každé dítě, kterému bude dáno už v nejútlejším dětství ponětí o Pánu, se jistě stane velkým oddaným Pána jako byl Mahārāja Parīkṣit. Ne každý má to štěstí jako Mahārāja Parīkṣit, aby mohl vidět Pána v lůně své matky, ale rodiče mohou svému dítěti takové štěstí dát, pokud si to přejí. V mém vlastním životě se odehrála podobná věc. Můj otec byl čistý oddaný Pána a když mi bylo zhruba pět let, daroval mi malá Božstva Rādhy a Kṛṣṇy. Společně s mojí sestrou jsme napodobovali obřady z nedalekého chrámu Rādhā-Govindy a takto jsme si jako děti hráli. Díky častým návštěvám tohoto chrámu a napodobováním tamních obřadů s mými Božstvy na hraní se u mě vyvinula přirozená náklonnost k Pánu. Můj otec pečlivě dodržoval všechny obřady, odpovídající mému postavení. Později jsem těchto činností na nějaký čas zanechal vlivem společnosti na škole a na fakultě a úplně jsem vyšel ze cviku, ale ještě v době svého mládí jsem se setkal se svým duchovním mistrem Śrī Śrīmad Bhaktisiddhāntou Sarasvatīm Gosvāmīm Mahārājem a obnovil jsem svůj starý zvyk. Božstva, se kterými jsem si dříve hrál, jsem nyní začal pravidelně uctívat podle všech pravidel a zásad. Pokračoval jsem v tom do té doby, dokud jsem nepřerušil styky s rodinou, a jsem vděčný svému šlechetnému otci za to, že mi dal první impuls, který se později vyvinul v usměrněnou oddanou službu díky Jeho Božské Milosti. Také Mahārāja Prahlāda doporučoval, aby děti už v raném věku získaly ponětí o transcendentálních záležitostech, jinak by mohly promarnit příležitost, kterou jim dává lidská životní podoba, jež je sice stejně dočasná jako všechny ostatní, ale zároveň velice cenná.“
– ŠB 1.12.30 význam

Písma jsou základem domácího vzdělávání

autorka: Aruddha deví dásí

Šríla Prabhupáda řekl, že děti by se měly od samého počátku učit sánskrt a angličtinu tak, aby mohly číst všechny jeho knihy. Potom budou na vyšší úrovni než M.A. a Ph.D., protože poznání v těchto knihách je tak pokročilé. Děti budou vzdělané, šťastné, spokojené a dokonce půjdou zpátky domů, zpátky k Bohu.

Celý příspěvek

O Tulasí

Máme malé semínko,
dáme vody malinko.
Zazpíváme kírtan malý,
lístečky se vyklubají.
Co to roste, co asi?
Je to přece TULASÍ!

– – – – – – – – – –
autorka: Nagendra Kanya dd.